LABORATOŘ SIMONY BABČÁKOVÉ / 15. LEDNA

LABORATOŘ SIMONY BABČÁKOVÉ / 16:00 + 19:30

V neděli 15. ledna se v Dejvickém divadle znovu otevře Laboratoř Simony Babčákové.

Tento workshop freestylové improvizace se do divadla vrací po více než roční odmlce. Také proto vznikl tento rozhovor se Simonou Babčákovou:

Laboratoř měla své více méně pravidelné workshopy v  Dejvickém divadle do loňského podzimu. Pak se na čas odmlčela. Proč?

Od začátku workshopů byl mimo získávání metodiky a hráčské zkušenosti i zájem vyhledávat talentované hráče a navazovat spolupráci. To se mi podařilo naplnit a vznikla improvizační skupina NO A! Zároveň jsem si uvědomila, že jsem za poslední tři roky hrála poměrně často a jsem lehce vyhořelá. Tak jsem si naordinovala psychohygienickou pauzu. Pro mě je improvizace především prostorem pro tvorbu, radost a svobodu a zažívám u toho natolik posvátné stavy, že by pro mě bylo rouháním hrát přes únavu a vyčerpání a stát se řemeslným rutinérem. Teď se cítím odpočatá, a tak v lehkém tempu navazuju, kde jsem přestala. Také jsem potkala pár talentovaných lidí, kteří projevili zájem o workshop, a na jejich poptávku reaguji Laboratoří.

Zůstává Laboratoř ve stejné podobě, jak jsme ji znali doposud? Nebo došlo během odmlky k nějaké změně?

V základu to zůstává stejné, dopoledne bude uzavřená, neveřejná tréninková část a následovat budou dvě veřejné produkce. Jedna odpoledne, druhá večer.

V čem se tedy bude Laboratoř lišit od těch předchozích, kde byla struktura dílny podobná?

V rámci dopoledního tréninku bych ráda vyzkoušela jiné techniky. Takže tentokrát nebude zpěv a rytmus, ale tanec.

 A ostatní části?

Odpoledne koncipuji i nadále jako veřejnou část workshopu, na kterou všechny výrazně zvu, protože bývá pro diváky velice zábavná. Budou nejen svědky improvizací, ale zároveň mohou slyšet konkrétní připomínky účastníkům k jednotlivým situacím. A protože improvizace je simulace života, jsou i připomínky k ní univerzálně použitelné. A také připomínám, že odpolední veřejná část workshopu je vlastně úplně regulérním představením, s hudbou, kostýmy, světly.

 A zůstává i to, že ve večerním představení od 19.30 budeš hrát také ty?

 Ano, večer si zahraji s vybranými účastníky. To se nemění. Na to se velice těším.

 Vraťme se ještě k té tvé „improvizační odmlce“. Máme tomu rozumět tak, že to byl rok bez improvizace?

 To určitě ne. Dávám si tyto pauzy jako součást své psychohygieny, ale během nich vedu jiné workshopy a hlavně vyhledávám talenty. A zároveň neustále mapuji, jaká frekvence hraní a učení mi vyhovuje, aby to všechno bylo smysluplné a harmonické. A také jsme s NO A! občas hráli.

A jakou máš vizi – pokud jde o improvizaci?

Ráda bych improvizaci šířila, ráda bych si ještě víc zvědomila metodiku výuky. Ale kráčím postupně, takže vždycky, až když ten krok udělám, se mi teprve ukáže ten další. Jako v počítačové hře.