KŘEST KNIHY V ANTI.KVARIÁTU / 3.12. 19:00


V PONDĚLÍ 3. PROSINCE PROBĚHNE ZA PŘÍTOMNOSTI AUTORA V ANTI.KVARIÁTU DD KŘEST KNIHY DANIELA MAJLINGA RUZKÁ KLAZIKA

Sbírka povídek se stala inspirací pro inscenaci Dejvického divadla Vzkříšení, Daniel Majling je s Dejvickým divadlem ale spojen i jako autor adaptace povídek Irvina Welshe, které jako Ucpanej systém uvádí Dejvické divadlo v režii Michala Vajdičky už sedmou sezonu jako jednu z nejúspěšnějších inscenací DD.

 …Dostojevzski, Tolsztoi neboToorgenef jsou laciné náhrady trvalých literárních hodnot pro lidi, kteří si nemohou dovolit číst skutečnou, čtenářsky náročnou ruskou klasiku Hlavně v odlehlých gemerských a novohradských vsích se poměrně často setkáte s lidmi, kteří mají v knihovničce nějakého Čehova a myslí si, že když si přečetli tyhle laciné slátaniny, jsou kompetentní zasvěceně diskutovat o velkých tématech ruské klasiky, jakými jsou Bůh, láska, nesmrtelnost, zločin, trest a smrt. S lidmi odchovanými na takových laciných kopiích ruské klasiky a nebo – jak ji novináři v poslední době nazývají ruzké klaziky – se potom těžko diskutuje o velkých otázkách bytí, protože ruzká klazika skutečně na první pohled skutečně výběrem témat, postav a prostředí připomíná Dostojevského, Tolstého nebo Turgeněva, ale její hodnoty přestávají být aktuální už po druhém přečtění…

Daniel Majling (text na obálce knihy)

 

 

…Ruzká klazika je antologií „fejkových“ povídek, které jsou imitacemi ruské klasiky. Podle předmluvy se padělání věnují zejména profesoři literatury, epileptici a alkoholici, kterých nutí zakládat anarchistické kroužky a hádat sa o existenci Boha.

Daniela Majlinga , dramaturga Slovenského národního divadla, netřeba jako autora českým čtenářům velmi obšírně představovat, protože v češtině vyšel jeho černobílý, minimalistickým způsobem kreslený komiks Rudo (Labyrint, 2015).

Komiks Rudo je plný černého humoru, ironie a sebeironie. Protagonista se jmenuje Rudo podle vynikajícího spisovatele Rudolfa Svobody a spisovatelskými postavičkami se komiks hemží podobně jako i sbírka Ruzká klazika. Protagonista komiksu skrývá na žádost PEN clubu ve sklepě Salmana Rushdieho, protože ho prý „Katka Tučková už měla plné zuby“, v Ruzké klazice vystupuje Ivan Andrejevič Krylov, „známý ruský spisovatel“.

Na obálce Ruzké klaziky čteme o sbírce povídek, kterou údajně přeložil a sesbíral Daniel Majling: „Dostojevzski, Tolsztoi, zda Toorgenef jsou levné náhrady trvalých literárních hodnot pro lidi, co si nemohou dovolit číst skutečnou, čtenářsky náročnou ruskou klasiku.

V této recenzi pro jistotu přímo napíšu, že jde pouze o mystifikaci, Daniel Majling je ne sestavovatel, ale přímo autor těchto veselých příběhů.

Zatímco v komiksu je Majling přirovnáván k  Woody Allenovi, při čtení Ruzké klaziky se spíše vybavuje  Daniil Charms a jeho specifický humor. Přestože bychom těžko identifikovali konkrétní hypotexty jednotlivých povídek, jde spíše o typický způsob psaní než o konkrétní reference na ruskou klasiku Tolstého, Dostojevského, Sorokina, či Turgeněva.  Postavy, jejich paradoxní a fatalistický způsob uvažování a hlavně prožívání, spíše velmi silně připomínají palčivé téma ruské literatury. Například v povídce Kolik dobra snese člověk ve zdraví?, která asociuje  Solženicynovu Rakovinu, nechávají lékaři zdravého pacienta umřít.

V závěrečné povídce Několik skic k vlastní sebevraždě (Z deníku spisovatele P. Tarasenka) přemýšlí hrdina o sebevraždě, nespáchá ji z různých absurdních důvodů: „Myslím, že kdybych věděl, že jsem schopen spáchat sebevraždu, byl bych na tom psychicky mnohem lépe.“ I ostatní povídky jsou plné paradoxů, až epigramů, které mají potenciál postupně zlidovět.

Zdá se, že nejvíce si autor podává Krylova a žánr bajky, jeho zamilovanost do Nadeždy Semionovny, slepice, má cimrmanovská rezonance: „Nadežda Semionovna byla poměrně slušná klavíristka, přestože do kláves klovala jen zobákem, takže po koncertě – zvlášť po Mozartovi – mívala vždy příšerné migrény.“

V povídce Znovuzrození pravoslaví poskytuje čtenáři zadostiučinění, když Miťka ve jménu záchrany pravoslaví přinese ne jednu oběť (zabije popa), ale dvě oběti (zároveň spáchá sebevraždu). Povídka je mimořádně dramatická, akční, ale i vizuálně přitažlivá.

Velké otázky ruské klasiky trápí i postavy Ruzké klaziky: smrt, vina, trest, ale i láska. Ta nejčistší, láska k literatuře, je tématem povídky Láska je velká čarodějka. Spisovatel Lev Ľvovič píše svůj velký příběh přímo na tělo Larisy Dmitrijevny, kterou miluje: „Lev dorazil až k Larisiným kalhotkám. Zpoza jejich okraje vyčuhovalo několik chloupků. Vše bylo připraveno na vyvrcholení první kapitoly. Larisa si pomalu, ale věcně a bez jakéhokoliv náznaku koketérie stáhla kalhotky. Vrcholně vzrušený Lev psal jako šílený, řádky jako stádo koní přeskočili rýhu, která na Larisině kůži zůstala po gumičce kalhotek, a hnali se ke svému cíli.

Katarína Labudová, iLiteratura.cz