Stejně jako absolutno nebo konec světa jsou pojmy dosti těžce uchopitelné, tak i tento kabaret není jednoduché obsáhnout a popsat. Je třeba se tomu odevzdat a nechat to volně působit, neb energie, kterou to vyzařuje je rozhodně nabíjející. Ve výsledku pak dost možná budete i nemálo ohromeni celkovým účinkem

Jan Pařízek, i-divadlo.cz

Tam, kde Čapek lehkým perem žene děj debatami postav, hrají i v Dejvickém činohru. Ovšem tam, kde se autor rozmachuje k dalekým úvahám o moderní úloze náboženství, popouští uzdu pesimistickým (ovšem tradičně pekelně trefným) předtuchám velkých válek a krocení atomu, vidí diváci mozaiku vstupů, které tyto jeho vize znázorňují. Dojde tak například na několik samostatně stojících scének (výtečný moment s papežem) i několik hudebních a tanečních vstupů. Celý večer spojuje bizarní pseudofuturistická atmosféra, kterou hercům pomáhají budovat i alobalově stříbřitá scéna a hypnotizující hudba Ivana Achera.

Tomáš Šťástka, iDNES.cz