Jana Holcová • Klára Melíšková • Zita Morávková • Denisa Nová • Zdeňka Volencová • Ladislav Frej ml. • Jindřich Herbst • Jan Španbauer • Marek Třešňák • Pavel Žatečka
překlad Ferdinand Stiebitz výprava Eva Pírová hudba a hudební nastudování Vratislav Šrámek úprava a režie Lucie Bělohradská
režie Lucie Bělohradská
PREMIÉRA 30.10.1996
DERNIÉRA 05.02.1998
Po celou dobu je výrazně akcentován pohyb a zvuk. Vše se odehrává ve vlnách napětí a uvolnění, rytmizováno bubny a údery bosých chodidel, oba tábory provádějí své rituály a krouží kolem sebe jak magnetické póly, přitahovány a odpuzovány. Ženy dokáží být svůdné kočičky i líté tygřice, v rozhodujících okamžicích vždy hrdě vypjaté, sebevědomé a odhodlané, muži naopak působí jako bezhlavá smečka žvanivých samečků.
Michal Čunderle, Řečiště č. 1 1998
Vzpomínka na Dejvické divadlo
Dvacet osm let jsem žila za rohem. Čtyři roky jsem 2x denně chodila kolem toho domu do
gymnázia. Tehdy tam byl "Rudý koutek" či jaká komunistická hrůznost. A najednou - po
letech - divadlo! Zjevení! A pak další překvapení - do divadla nastoupil ročník Mirka Krobota, se kterým jsem na ALD DAMU dělala školní představení na motivy Aristofanovy Lysistraty. A tak i já prošla Dejvickým divadlem. Téma Lysistraty je jednoduché a věčné.
Ženy zápasí s muži proto, aby jim nakonec mohly podlehnout. V prostoru hlediště stála proti sobě dvě pódia - břeh mužů a břeh žen - která spojovala lávka. Podél té, z obou stran, seděli diváci. Východiskem představení byly malé obřady. K těm patří hudba a zpěv. Všichni herci hráli na bubínky, kterými nejen "ozvučovali" inscenaci, ale taky se vyjadřovali. Byla to přirozená součást hereckého projevu, byl to základní stavební prvek situací. Stejně tak sborový zpěv a tanec. Hry válečné a milostné se proplétaly v hru jedinou, tu známou a nekonečnou: hru mezi mužem a ženou.
Lucie Bělohradská, 2002