David Novotný • Martin Myšička • Ivan Trojan • Jaroslav Plesl • Pavel Šimčík • Václav Neužil • Pavol Smolárik • Tatiana Vilhelmová • Johanna Tesařová • Lenka Krobotová • Klára Melíšková • Simona Babčáková / Petra Hřebíčková • Martha Issová • Jana Holcová • Zdeňka Žádníková • Kateřina Jáchymová a další
překlad Pavla Arvela divadelní adaptace Miroslav Krobot
scéna a kostýmy Andrej Ďurík dramaturgie Karel František Tománek
hudba a hudební nastudování Marek Doubrava pohybová spolupráce Kristýna Lhotáková
režie Miroslav Krobot
PREMIÉRA 21.01.2010
DERNIÉRA 18.06.2017
DÉLKA PŘEDSTAVENÍ 1 hodina 30 minut, bez přestávky
Antero Lujanen procitne a zjistí, že si nepamatuje, jak se jmenuje, kde pracuje, zdali je ženatý, zkrátka nic. Ocitne se mezi bezdomovci, ale osud je na jeho straně.
Potká Irmu, členku Armády spásy, a všechno se začne odvíjet tím lepším směrem, ale jen do okamžiku, než zjistí, že je...
V inscenaci hraje celý herecký soubor Dejvického divadla, tři hosté a někteří další zaměstnanci divadla...
INSCENACE SE STALA V ANKETĚ ČASOPISU DIVADELNÍ NOVINY INSCENACÍ ROKU A ZÍSKALA STEJNÝ TITUL I PŘI UDĚLOVÁNÍ CEN ALFRÉDA RADOKA ZA ROK 2010
DAVID NOVOTNÝ TÍSKAL CENU ALFRÉDA RADOKA 2010 ZA TITULNÍ ROLI.
Je to trochu „jiné divadlo“. V novince pražského Dejvického divadla Muž bez minulosti, vytvořené podle finského filmu Akiho Kaurismäkiho, přiměl režisér Miroslav Krobot své herce, aby odložili všechno, co si běžně představíme pod slovem herectví. Nenalíčené herečky a herci říkají své repliky „obyčejně“, suše a skoro bez gesta. Pohled na ně nás ani v nejmenším neodvádí od vnímání toho nejdůležitějšího - že se navzájem slyší a komunikují spolu v tichu i zvláštním humoru. Jsou postavami i sebou samými.
K mimořádně citlivému vnitřnímu napojení všech účinkujících vede hudba Marka Doubravy, která prostupuje celou inscenací, dává jí pevnou strukturu, tvar... a hlas vycházející jakoby přímo ze srdce.
A žili šťastně až do smrti...
Scénář Kaurismäkiho filmu má jednoduchý, až bezelstně triviální příběh. Muž, kterého chuligáni přepadnou a zmlátí na nádraží, ztratí paměť. Všechno se učí znovu, jakoby svět, věci i lidské vztahy uviděl a prožíval poprvé a čistě jako dítě. Začíná od nuly, mezi bezdomovci a postupně poznává, co je opravdu důležité. Ve vztahu s pracovnicí Armády spásy Irmou (Tatiana Vilhelmová) nachází lásku.
Děj dramaticky posune náhodná epizoda s bankovním lupičem, díky které se ocitá na policii, v úřední mašinérii... i zpět ve svém „bývalém“ životě. Nakonec je tu ale happy end, při němž člověk cítí úlevu, asi jako při obligátní pohádkové větě „A pak spolu šťastně žili až do smrti.“ O té také nepřemýšlíme, zda je z reálného světa.
V Muži bez minulosti jde spíš než o realistický příběh o podobenství, obraz, který vyvolává znepokojení a otázku: kolik a co „nezbytného“ si každý z nás životem vleče. Společně s Mužem bez minulosti (David Novotný) totiž zažíváme tu zvláštní lehkost, která se dostaví poté, co přijde o paměť, "odloží" všechny zdánlivě důležité zvyky, věci i vztahy a očistí se od všeho, co bylo. Cítíme, že po dlouhé době zase slyší sám sebe, své srdce. Možná ještě Někoho.