historie

 Dejvické divadlo oslaví v říjnu 2017 čtvrt století od svého založení. Za tu dobu si vybudovalo pověst jednoho z nejvyhledávanějších a nejnavštěvovanějších českých divadel. Téměř trvale vyprodané divadlo (což není způsobeno jenom jeho komorní kapacitou) nabízí inscenace různých žánrů, které však mají společného jmenovatele: dobré divadlo se zřetelným názorem a s důrazem na herecké osobnosti.

První představení se v Dejvickém divadle odehrálo 14. října 1992. Školní inscenaci hry Matěje Kopeckého Johanes doktor Faust uvedl nastupující herecký soubor, který do Dejvického divadla přišel během studia alternativního a loutkového divadla na DAMU pod vedením pedagoga a režiséra Jana Borny. Ten se stal v roce 1993 uměleckým šéfem. Ve stejném roce udělilo Ministerstvo kultury ČR Dejvickému divadlu status profesionálního divadla.

Původní herecký soubor působil v Dejvickém divadle čtyři sezony. K nejvýznamnějším počinům této éry patří inscenace J. A. Pitínského Sestra Úzkost, která v roce 1995 získala Radokovu cenu jako inscenace roku a Dejvické divadlo se stalo poprvé divadlem roku. V září 1996 soubor přešel společně s Janem Bornou do nově vzniklého Divadla v Dlouhé. Na jeho místo nastoupil soubor nový a s ním režisér a také pedagog KALD DAMU Miroslav Krobot, který se stal uměleckým šéfem divadla. Základ jeho souboru tvořil původně opět celý ročník ALD DAMU, ale postupně se začal zásadně proměňovat (z původní sestavy jsou doposud v angažmá herečky Klára Melíšková, Jana Holcová a Zdeňka Žádníková). Doplnila jej velmi silná skupina tehdejších třicátníků: Ivan Trojan, Lukáš Hlavica, David Novotný, Martin Myšička, Igor Chmela. Později nastoupili do angažmá mladší členové Pavel Šimčík, Lenka Krobotová, Jaroslav Plesl, Tatiana Vilhelmová, Simona Babčáková, Martha Issová a Václav Neužil. V roce 2010 posílil pánskou část souboru Hynek Čermák a zatím služebně i jinak nejmladší herečkou DD je Veronika Khek Kubařová, která nastoupila do angažmá na začátku roku 2015. Od roku 2014 byl uměleckým šéfem divadla režisér Michal Vajdička, Miroslav Krobot zůstává v souboru jako herec. Od 1. ledna 2017 je uměleckým šéfem Dejvického divadla Martin Myšička.

Výraznou součást dramaturgie Dejvického divadla tvoří současná dramatika, jak zahraniční (Joe Penhall: Krajina se zbraní, Dennis Kelly: Debris, Patrick Marber: Dealer’s Choice a další), tak domácí. Divadlo iniciuje vznik původních českých a slovenských textů (Petr Zelenka: Příběhy obyčejného šílenství, Teremin, Dabing Street; Miroslav Krobot: Sirup, Brian; Karel František Tománek: KFT/sendviče reality®, Wanted Welzl, Kafka ’24; Viliam Klimáček: Dračí doupě a další) a klade důraz také na autorskou spolupráci s umělci názorově i generačně spřízněnými (Jiří Havelka: Černá díra, Petra Tejnorová: Modrovous/suovordoM, David Doubt: Zásek a další). Zároveň však v repertoáru DD mají své pevné místo adaptace děl světové literární tvorby (Oblomov podle I. A. Gončarova, Bratři Karamazovi nebo Idiot podle F. M. Dostojevského, Love Story podle I. B. Singera, Spříznění volbou podle J. W. Goetha a další) a klasické hry (Shakespearův Hamlet a Večer tříkrálový, Gogolův Revizor, Čechovovy Tři sestry a Racek a další). Během své existence se Dejvické divadlo stalo pětkrát divadlem roku, řadu významných ocenění získaly nejen inscenace, ale i jednotliví umělci. Každoročně se jméno Dejvického divadla objevuje v nominacích na nejprestižnější divadelní ceny.

Podle inscenací DD byly natočeny dva úspěšné filmy Petra Zelenky – Příběhy obyčejného šílenství a Karamazovi. V roce 2013 byl podle scénáře Miroslava Krobota, Petra Kolečka a Jana Prušinovského natočen seriál České televize Čtvrtá hvězda, v němž hráli všichni členové a zaměstnanci divadla. V roce 2014 natočil Miroslav Krobot svůj filmový režijní debut Díra u Hanušovic, přičemž do jednotlivých rolí obsadil také většinu herců ze souboru DD. Tři z nich za své výkony získali Českého lva (Ivan Trojan, Lenka Krobotová, Jaroslav Plesl).