IVAN TROJAN OCENĚN STŘÍBRNOU MEDAILÍ PŘEDSEDY SENÁTU

V neděli 29. září převzal Ivan Trojan z rukou Miloše Vystrčila stříbrnou medaili předsedy Senátu České republiky. Tato událost je tradičně spojená s oslavou Dne české státnosti a společně s Ivanem Trojanem se laureáty tohoto vyznamenání stalo dalších čtrnáct výjimečných českých osobností.

Předseda Senátu Parlamentu ČR Miloš Vystrčil ve svém projevu vyzdvihl mimořádnou odvahu všech patnácti oceněných. "Každý z nás píše svůj jedinečný životní příběh," řekl Vystrčil. "Ale sdílet ho s ostatními, to vyžaduje skutečnou statečnost. A právě tu mají naši letošní laureáti."

Ivanu Trojanovi ze srdce gratulujeme!

Zároveň přinášíme text jeho projevu, který v hlavním sále Valdštejnského paláce   pronesl za všechny oceněné:

Vážené dámy, vážení pánové,

je pro mě ctí, že mohu za právě oceněnou společnost promluvit. Všichni, kteří jsme se tu dnes sešli, závisíme na společnosti. Někdo pracuje pro pacienty, jiný pro posluchače, studenty, další třeba pro odbornou veřejnost, já a další pro diváky. Zároveň každý z nás by bez pomoci našich kolegů, spolupracovníků nedokázal nic. Jsme součástí živého organismu, kterému se říká společnost.

A jako každý organismus, i společnost může být nemocná. Naší nejlepší prevencí je zájem o druhé, vnímání jejich starostí, problémů, obav, ale samozřejmě i nadějí. Zlo se uchytí vždy nejsnáze tam, kde se lidé cítí opuštění, zapomenuti. Fungující společnost nás dělá silnější, protože nemáme tak silný strach, že jsme na všechno sami. Historie 20. století ukázala, kam to vede, když diktátoři využijí strachu a pocitu osamění.

Mohli bychom tu společně vyjmenovávat celou řadu problémů, kterým máme věnovat pozornost, ale nemáme na to prostor. Tak mi dovolte, abych zmínil jen pár příkladů, které mě momentálně trápí.

Vzhledem k aktuálním událostem nemohu začít ničím jiným než povodněmi. Stejně jako ostatní jsem prožíval a prožívám osudy lidí, které zasáhla velká voda. Možná někteří z vás vědí, že mám velmi blízko k Opavě, která byla tvrdě zasažena. Myslím na všechny nejen tam a přeji jim brzký návrat k normálnímu životu. I tato dramatická událost ale ukázala, jak jeden druhého potřebujeme a že si umíme pomáhat.

Další aspekt, který bych rád zmínil, se týká kultury. Moji kolegové na Slovensku nedávno vstoupili do stávkové pohotovosti. Tamní vláda totiž nevybíravě zaútočila na jejich uměleckou svobodu. Ministryně mluví o tom, že je třeba skoncovat s dekadentním uměním, což je slovník, který používaly totalitní režimy. Ze zaměstnání jsou propouštění ředitelé galerií, divadel a dalších kulturních institucí. Z veřejnoprávních médií jsou nuceni odcházet novináři, kteří chtějí dělat kritickou žurnalistiku, o níž už – většinou vyměnění – šéfové nestojí. O práci ale přicházejí i prokurátoři, policisté či vědci.

Lidé jsou tak znovu nucení vybírat, kde stojí. Čemu budou mlčky přihlížet a čemu se naopak postaví. A já cítím úctu ke svým kolegům, že nezaváhali a ozvali se proti těmto normalizačním praktikám. Přeji jim, aby se situace brzy zlepšila, mají naši podporu.

Dlouhodobě si uvědomuji, že pro udržení svobody je důležitá novinářská svoboda. Bohužel často slýcháme různé verbální útoky na redaktory či celá média. Velmi mě proto znepokojilo, že byl v České televizi zrušen kritický pořad 168 hodin a následně byla k odchodu z veřejnoprávní instituce „dotlačena“ zkušená reportérka Nora Fridrichová. Občas zapomínáme, že podstatou novinařiny je kontrolovat mocné, ne se na ně usmívat, i když je to někomu možná nepříjemné. Těch, kteří poctivě dělají svou práci, bychom si měli vážit, a ne se jich zbavovat.

Třetí bod je v jistém ohledu pro mě nejtíživější, protože to téma velmi prožívám. A tím myslím Ukrajinu. Kyjev statečně čelí ruské válce a já velmi oceňuji, že naše vláda tentokrát nezaváhala a pomáhá Ukrajině se bránit. Stejně jako pomáhala a pomáhá spousta Čechů s životem ukrajinských uprchlíků. Není ani trochu řečeno s nadsázkou, že Ukrajina bojuje i za nás, protože Moskva nás jasně označila za nepřítele.

Cenu nám předává předseda Senátu Miloš Vystrčil. Zastupuje instituci, která hraje důležitou roli v naší společnosti, protože je to pojistka proti účelovým změnám zákonů a ústavy. Slovensko a Maďarsko Senát nemají a vidíme, kam to vedlo.

Naše společnost je silnější, když má fungující Senát, nezávislá média, aktivní občanskou společnost. Když jednomu dojde dech, další ho zastoupí. Jeden potřebujeme druhého, měli bychom si vzájemnou propojenost připomínat a pečovat o ni.

Nejsme a nebudeme dokonalá společnost, ale můžeme udělat maximum pro to, aby byla otevřená a demokratická. A svou roli v tom hraje každý jeden z nás. Většinu času jsem mluvil o tom, čeho se obávám, na závěr zmíním i to, kde vidím příležitost. V řadě zemí kolem nás sílí populistické či rovnou nedemokratické síly. Možná by se Česko mohlo stát pro jednou příkladem, že to umíme líp. Že dokážeme odolat populismu a jsme schopní fungovat jako otevřená a demokratická společnost.

Děkuji vám za pozornost.