Laboratoř Simony Babčákové

Představení Simony Babčákové a vybraných účastníků celodenního odborného divadelního workshopu – laboratoře, zkoumající možnosti jevištní improvizace



Laboratoř Simony Babčákové

Simona Babčáková a další


PREMIÉRA 16.11.2014


V neděli 15. ledna 2017 se v Dejvickém divadle znovu otevře Laboratoř Simony Babčákové. Tento workshop freestylové improvizace se do divadla vrací po téměř roční odmlce. Také proto vznikl tento rozhovor se Simonou Babčákovou.

Laboratoř měla své více méně pravidelné workshopy v  Dejvickém divadle do loňského podzimu. Pak se na čas odmlčela. Proč?
Od začátku workshopů byl mimo získávání metodiky a hráčské zkušenosti i zájem vyhledávat talentované hráče a navazovat spolupráci. To se mi podařilo naplnit a vznikla improvizační skupina NO A! Zároveň jsem si uvědomila, že jsem za poslední tři roky hrála poměrně často a jsem lehce vyhořelá. Tak jsem si naordinovala psychohygienickou pauzu. Pro mě je improvizace především prostorem pro tvorbu, radost a svobodu a zažívám u toho natolik posvátné stavy, že by pro mě bylo rouháním hrát přes únavu a vyčerpání a stát se řemeslným rutinérem. Teď se cítím odpočatá, a tak v lehkém tempu navazuju, kde jsem přestala. Také jsem potkala pár talentovaných lidí, kteří projevili zájem o workshop, a na jejich poptávku reaguji Laboratoří.

Zůstává Laboratoř ve stejné podobě, jak jsme ji znali doposud? Nebo došlo během odmlky k  nějaké změně?
V základu to zůstává stejné, dopoledne bude uzavřená, neveřejná tréninková část a následovat budou dvě veřejné produkce. Jedna odpoledne, druhá večer.

V  čem se tedy bude Laboratoř lišit od těch předchozích, kde byla struktura dílny podobná?
V rámci dopoledního tréninku bych ráda vyzkoušela jiné techniky. Takže tentokrát nebude zpěv a rytmus, ale tanec.

A ostatní části?
Odpoledne koncipuji i nadále jako veřejnou část workshopu, na kterou všechny výrazně zvu, protože bývá pro diváky velice zábavná. Budou nejen svědky improvizací, ale zároveň mohou slyšet konkrétní připomínky účastníkům k jednotlivým situacím. A protože improvizace je simulace života, jsou i připomínky k ní univerzálně použitelné. A také připomínám, že odpolední veřejná část workshopu je vlastně úplně regulérním představením, s hudbou, kostýmy, světly.

A zůstává i to, že ve večerním představení od 19.30 budeš hrát i ty?
Ano, večer si zahraji s vybranými účastníky. To se nemění. Na to se velice těším.

Vraťme se ještě k  té tvé „improvizační odmlce“. Máme tomu rozumět tak, že to byl rok bez improvizace?
To určitě ne. Dávám si tyto pauzy jako součást své psychohygieny, ale během nich vedu jiné workshopy a hlavně vyhledávám talenty. A zároveň neustále mapuji, jaká frekvence hraní a učení mi vyhovuje, aby to všechno bylo smysluplné a harmonické. A také jsme s NO A! občas hráli.

A jakou máš vizi – myslím teď hlavně, pokud jde o improvizaci?
Ráda bych improvizaci šířila, ráda bych si ještě víc zvědomila metodiku výuky. Ale kráčím postupně, takže vždycky, až když ten krok udělám, se mi teprve ukáže ten další. Jako v počítačové hře.